Má cesta k cukrařině

Cesta to byla dlouhá a trnitá. Svým způsobem jsem si vybrala své budoucí povolání již ve 14 letech, když jsem se dostala na umělecko-řemeslnou školu v Praze. Bavilo mě to první rok, vyšívat, malovat, tkát, dějiny umění, hlavně žádná matematika, fyzika či chemie:-). Jenže přišla nabídka na focení prvního ELLE u nás a já na to kývla. Následoval odchod ze střední školy, cestování a modeling. Jenže mě to nikdy opravdu nebavilo, jsem introvert a tak jsem žila několik let život někoho jiného. Jediné co mě na tom bavilo, bylo cestování. Pak přišly děti, svatba, dodělaní střední školy, pak vysoké a nakonec jsem skončila v novinách, následně ve filmové postprodukci a u toho jsem pekla a modelovala, nejdříve pro mé syny, poté pro kamarádky. No a přišla myšlenka, že bych se tím mohla živit. Ale protože jsem byla se syny v té době sama, rozhodnutí to bylo opravdu těžké. Ale zkusila jsem to a ono to vyšlo. Kdo začínal podnikat, ví o čem mluvím, byly to kruté časy, ale zároveň to byla neskutečná výzva. Následovala druhá svatba a stabilita v mém životě, která mi v mém rozhodnutí velmi pomohla. 

No a tady jsem, po 10 letech od mého rozhodnutí postavit se na vlastní nohy, mi vyšla má první cukrářská kuchařka. Prostě splněný sen, i když jsem o něm upřímně nikdy moc nepřemýšlela nebo si spíš nevěřila, že by mě mohl někdo oslovit. Velké díky patří Albatrosu, který měl tu odvahu a s nabídkou přišel.